Napsali o nás
Můžete popsat váš první kontakt s ájurvédou a v čem vás učarovala?
Můj první kontakt s ájurvédou byl v New Yorku v dubnu v roce 2001. Jelikož jsem vegetariánka a v té době nebylo v podstatě moc co jíst, snila jsem už na vysoké škole o otevření vegetariánské restaurace ve Zlíně. Po ukončení VŠ se mi naskytla možnost jet na praxi do vegetariánské restaurace do Chicaga a tak jsem toho využila. Začala jsem tam intenzivně trénovat na maraton – a asi také v kombinaci s fyzickou prací v restauraci – na mě přišly obrovské bolesti zad. Dokonce i chůze mi potom dělala problémy. Už pár let jsem se ale věnovala meditaci a měla jsem naplánovanou cestu do New Yorku na meditační setkání. Přátelé z Chicaga mi řekli, že na něm bude i ájurvédská léčitelka a bylinkářka Kumudini Shoba MSc. a dali mi na ni kontakt. Tehdy jsem neměla ani tušení, že bude mou první učitelkou ájurvédy a že v budoucnu budeme spolupracovat.
Ájurvéda se tedy začala dostávat do vašeho života, jak to bylo dál?
Po pravdě řečeno z první konzultace jsem odcházela doslova zdrceně. Se svojí tehdy ubohou angličtinou jsem si nebyla jista, zda jsem rozuměla správně, ale výsledek pro mne byl takový, že jsem měla pocit, že zemřu hlady. Bylo mi doporučeno vynechat mléčné výrobky, cukr, banány, některou zeleninu, pšeničnou mouku atd. Ale! K mému úžasu jsem se již po dvou týdnech začala cítit naprosto jinak a to i po psychické stránce. A to jsem si o sobě vždy myslela, že jsem šťastný člověk. Dostala jsem nejen pokyny ke stravě, ale i k dennímu režimu a také k užívání bylin.
Po návratu zpět do Česka jsem byla stále tak inspirovaná výsledky, že jsem se chtěla podělit i s ostatními. S kamarádkou jsme si říkaly, proč ty byliny také nedovážet k nám, když tak pomáhají? Do toho jsem začala intenzivně hledat nějaké učitele ájurvédy. Ale u nás v ČR jsem tehdy nikoho nemohla najít. Vzpomněla jsem si, že jsem četla v USA knihu od Vinod Verma: Ayurveda the Way of life. A tak jsem jednoho večera našla odvahu a napsala jsem jí, zda nemá nějaké kurzy i v naší zemi. K mému úžasu mi tato žena, která vydala o ájurvédě knih více, odepsala, že má kurzy i on-line. V té době jsem si je však finančně nemohla dovolit. Hledala jsem tedy dál. Objevila jsem ájurvédskou školu v Praze pod vedením Dr. Govinda Rajpoota, PhD. a o prázdninách jela vyzkoušet třídenní ájurvédský festival, kde jsme se učili ájurjógu a další moudra. Od září se měl otevírat další 1. ročník školy. Neotevřel se. Byli jsme jen tři zájemci. Hledání tedy pokračovalo. Objevila jsem a sledovávala videa Dr. Vasanta Lada, sehnala knihy od Dr. Svobody. Ale stále mi něco chybělo.
Po tom všem mě napadlo oslovit Kumudini Shoba, zda by nepřijela z USA do ČR dát nějaké přednášky. A ona jednoho dne opravdu přijela. Zorganizovala jsem pro ni konzultace a přednášky v mnoha městech – včetně Prahy na festivalu Evolution – a potom měla i několikadenní seminář ve vegetariánském hotelu Antariku v Beskydech. V té době jsem již prováděla masáže a tak dlouho se vyptávala, zda nemá kromě bylin i nějaké kvalitní oleje, až mi řekla: „Sežeň ty a ty druhy olejů lisovaných za studena, kvalitní esenciální oleje a laboratorní sklo. Tak jsme začaly míchat a tvořit. Být při tom v její přítomnosti a vnímat její léčebnou sílu, jež jí procházela, byl pro mě dar. Hledaly jsme čisté ingredience a cestovaly jsme po světě, např. do Bulharska nebo na Bali. Vždy chtěla otestovat kvalitu olejů na vlastní kůži a vidět prostředí, kde se esenciální oleje vyrábí. Jednoho dne jsme letěly také na Srí Lanku, do její rodné země, kde celý týden intenzivně učila mezinárodní skupinu ájurvédu. Byla to úžasná energie. Asi i díky tomu, že meditace byla samozřejmou součástí každého dne. Člověk se učil jen tím, že byl v její přítomnosti a viděl, jak pracuje a tvoří, jak žije v přítomném okamžiku, naslouchá a dělá to, co cítí.